Je potřeba říct, že já sama se ještě stále hledám a vlastně na tuhle otázku neumím úplně jednoznačně odpovědět. Což je v mým věku, myslím a taky doufám, přirozený. I když spoustu mých vrstevníků má svůj život už jasně naplánovaný, což mě mimochodem fakt děsí, mezitím, co já úplně jistě nevím, jaký chci mít život, tak se z toho nehroutím. Teda snažím se, někdy se hroutím, ale většinou právě kvůli těm mým vrstevníkům, kteří mi vylíčí jejich budoucnost do detailů. A tak jen zkouším různý věci, některý mě třeba baví a některý fakt ne, pro něco se nadchnu a o něčem naopak hned od začátku vím, že je to blbost.
Prozradím o sobě teda alespoň informace, které můžu tvrdit s určitou jistotou. První taková je, že mé jméno je Denisa Glížová a jsem holka z malého městečka Podivína, které leží asi 50 km od Brna. Mám nejskvělejší rodiče ze všech rodičů, kteří na světě existují a naprosto báječnou o rok a půl starší ségru.
Mám ráda zábavu, srandičky, blbůstky, ale hlavně lidičky, kteří tyhle věci vyvádí a nejlíp se mnou! M.I.L.U.J.U dortíky, čokoládu a vlastně všechny sladkosti. Zbožňuju překvápka a to nejen jakože já jsem ta překvapená, ale i ty, kdy někoho jinýho překvapím já (akorát jsem strašná kvočna a většinou to nezvládnu provést v utajení:-(). Taky hudbu mám moc ráda, takovou tu, při který jsem ve stavu naprostý euforie a nic jinýho neexistuje. Nejvíc na světě miluju svoji rodinku. Taky sebe, i když někdy to je těžký, tak joo… mám se ráda, fakt. Moc, moc, moc ráda cestuju a poznávám a jsem v centru dění a jeeee, prostě ta naše Země je kouzelná. Ráda čtu knížky a taky cvičím, nejradši jógu, ale taky jumping, TRX a jiný šílenosti (někdy je to peklo a nejradši bych se zabila – nebo třeba trenéra bych zabila, to asi spíš, no – ale většinu času je to sranda a fakt mě to baví, obzvlášť , když vidím nějákej posun) a taky občas běhám, ale všechno to dělám zásadně jen pro radost, pokud bych se u toho měla trápit, tak to radši nic. Obrovsky obdivuju a miluju dětské světy. Děti, to jsou suprácký bytosti a my všichni starší bychom se od nich měli učit. (Ne)skutečně ráda si prohlížím staré fotky a taky ráda poslouchám historky, které se k nim vážou. ‚Late night talks‘ ach ❤ v noci (možná přesnější bude: nad ránem) se toho člověk o druhých dozví tisíckrát víc než za normálních okolností a hlavně v noci dostávají příběhy všeho druhu úplně jiný rozměr, takový magický, ha. Tak to je další oblíbenost. Smích, ale i slzy mám ráda a nejen ty způsobené radostí, taky smutkem. Je totiž naprosto báječné se vyplakat, pustit ze sebe všechnu tíhu a ať si říká kdo chce, co chce, takhle to prostě je. Procházky v přírodě, sama nebo s někým, ale hlavně v přírodě = láska všech lásek. Jo a čerstvě povlečenou poste miluju! A taky mokrý, právě umytý vlásky. Je toho hodně co mám ráda, tohle jsou věci, které mě zrovna napadly, ale určitě to není všechno. Svět nám toho nabízí tolik, co můžeme zbožňovat, že kdybych měla vyjmenovat úplně všechno, co mám ráda já, tak tu budem sedět jetě doost dlouho.
Chtěla jsem napsat „to jsem já“, ale tohle rozhodně není všechno, co mě, dělá mnou, takže tohle jsem jen z části já. 😀 Přesto doufám, že to stačí.
Měj se krásně, ahoj.
Denča ❤
Deny ve světě 